Když to vezmu od začátku, je to trochu delší seznam, začíná dost monotónně – studentka, studentka, studentka, slečna v květinářství, písmomalířka, uklízečka, pracovnice informační služby, vychovatelka na školách v přírodě, správce turistické ubytovny, servírka, lakýrnice, opět studentka, učitelka, opět uklízečka, myč oken (to dělaj jen chlapi), filmová komparsistka, zahradnice, matka, no a momentálně je mým chlebem propagace a dokumentace ve firmě vyrábějící hydraulické ovládací prvky, vzletně tedy Marketing-Service. A hádejte, co to bylo na počátku za školy, kde jsem byla studentkou.

Jinak se cítím povolanou býti míti hospodu, a to ne ledajakou – mazavkům utajenou, jinak neobyčejně zabydlenou, kouzelně otevřenou, pohodou protknutou, kulturou a zážitky oplývající, aneb kdo jednou vstoupí, ten bude se muset navždy vracet…