Historie

Stručná historie ponikelských divadelních souborů

Dlouhá a slavná jest historie ponikelského ochotničení. Devatenácté století přineslo vznik hned tří divadelních hnutí v ponikelské kotlině. Prvního polibku vznešené Thálie se dočkala místní část Přívlaka, kde bylo první doložené představení sehráno již v roce 1825! Divadlo bylo hráno i na Jilmu, a to již od roku 1835. V samotné Poniklé se pak divadelní spolek zakládá až po dalších téměř 30 letech a na rozdíl od předchozích (byť s mnohým škobrtnutím a dočasným útlumem činnosti) přetrvává podnes.

Pohleďme nyní odděleně ve vší stručnosti na vývoj všech tří výše zmíněných ochotnických společností.

Poniklá

Roku 1864, jsa puzeni touhou buditelskou a okouzleni vystoupeními starého potulného loutkoherce Bažanta, založili ponikelští nadšenci divadelní společnost a vypravili první hru – Pometláře. Spolek v té době nenesl žádné jméno a říkalo se mu prostě "Ochotník". Jeho ústřední postavou se stal zkušený principál Bažant, který krom řízení zkoušek namaloval první kulisy. Již při prvním vystoupení však došlo k události v pravdě kuriozní: Bažant se v roli napovědy zcela opil a během představení vypadl do jeviště, čímž hru vážně vykolejil a musel soubor neslavně navždy opustit. I přes jeho bolestný odchod však divadlo vyvíjelo mimořádně intenzivní činnost – až 24 her ročně!!! (Je však třeba podotknouti, že, vzhledem k takovémuto objemu uváděných kusů, nebyly tyto studovány zcela nazpaměť. Nápověda tak byla důležitou součástí každého představení. Mimochodem, této tradici zůstáváme věrni i v naší době...)

Od počátku bylo hráno převážně ve starém sále "U Holubců", který se dočkal přestavby roku 1865 a zejména 1888. Odvážná dramaturgie sahala krom komedií i k velkým světovým kusům (již roku 1865 se tak hrál v Poniklé Shakespeare – Romeo a Julie.

1869 – pan řídící Pavlíček nechává od Josefa Prokopa ze Semil namalovat kulisy a oponu s výjevem "Oldřich a Božena". Později namalována nová opona "Libuše věštící" (Ani jedna se ovšem nedochovala).

Roku 1870 podnikají ochotníci slavné "Víchovské tourné", na kterém se dočkávají u našich východních sousedů zasloužených ovací.

Po roce 1880 – se již nazývá ochotnický spolek "Svornost". Nepůsobí však zcela v souladu s byrokratickými nařízeními, pro což je úřady opakovaně upozorňován na nelegální činnost.

Tento stav je odstraněn až roku 1901, kdy je dle všech pravidel a ustanovení oficiálně povolena "Vzdělávací ochotnická jednota J.J. Kolár".

V letech před první světovou válkou tvořilo ansámbl více než 40 členů. Výtěžky z představení (na tehdejší dobu nemalé sumy) bývaly věnovány na charitativní účely, na podporu mladších místních spolků (Sokol, hasiči ...) a rovněž na pořizování divadelních potřeb.

Hluk válečné vřavy však, bohužel, dočasně v letech 1915–1917 přehlušil libý zpěv můz.

Po celé meziválečné období patřil DS J.J Kolár k nejvýznamnějším a nejčinorodějším souborům na Jilemnicku. Hráno 8 – 14 krát za sezónu. Repertoár obsahoval krom klasických činoher též velmi oblíbené operety. Vedle domácích představení podnikal soubor zájezdy do okolních obcí (Štěpanice, Rezek, Roudnice, Vysoké n. Jiz, Mříčná, Martinice, Stromkovice, Buřany, Víchová a Jablonec n. Jiz.). Roku 1922 vstup do ÚMDOČ. V roce 1938 čítá 30 členů.

1938–1945 byla Poniklá připojena k německé Třetí říši. Navzdory ryze českému charakteru obce byla nadlidmi činnost spolku zakázána. Po porážce Německa divadelní scéna ihned ožila (a to navzdory tomu, že Němci vykradli spolkovou pokladnu a zplenili garderobu).

Rok 1952 je v dějinách ponikelských divadelníků zapsán písmem nejčernějším. Totiž barvou spáleniště. Jest snad malicherným vrtochem veleslavné Thálie, že na nejcennější národní scény sesílá rudého kohouta. Krom divadelního sálu U Holubců lehl tohoto roku popelem i veškerý spolkový majetek v podobě rekvisit a kulis. Tak jako se nepodařilo uhasit domácí stánek, nevyhasla naštestí ani chuť do další práce. Zkoušelo se ve škole, hrálo se na sokolské scéně na Přívlace (tehdy tedy ještě v sousední vsi, spojení Poniklé a Přívlaky nastává až v roce 1960). Přívlacké jeviště bylo v padesátých letech využíváno i přesto, že v Poniklé již od roku 1950 stála „Kantýna“, dnešní chrám mus – ten byl využíván až v letech šedesátých.

Poté, co v roce 1964 probíhá slavná oslava 100. výročí založení divadelní jednoty, se však roku1968 loučí divadelní spolek J. J. Kolár na mnohá léta se svým publikem. A to představením s tragikomicky příznačným jménem – Pohádka o bídě.

Velice zajímavou kapitolu vryl do prken, která znamenají svět, Oldřich Peterka. Svojí mimořádnou osobností vedl v letech 1980–1985 pod hlavičkou Svazarmu divadlo malých forem. Nastudoval se souborem pět her, nejúspěšnější se dočkala 10 repríz.

1997 – po dvanácti letech nečinnosti znovu vzkřísila ponikelské divadlo Pavlína A. Holubcová. Režisérem a ústřední postavou souboru, nyní již sokolského, se stal Jaroslav Urík. Uváděna je každý rok jedna nová hra, včetně několika autorských (od Jaroslava Uríka, Petra Plichty a Pavla Plichty), která se dočká v průměru 5 – 10 repríz. Krom toho se soubor podílí i na dalších aktivitách, jako např. spolupráce na Pohádkovém lese, nebo pořádání Divadelního PoPlesu.

Po roce 2001 se režii střídavě věnují rovněž Eva Loukotová, Petr Václavík, Pavel Plichta a Pavlína A. Holubcová. Krom toho se soubor podílí i na dalších aktivitách, jako např. spolupráce na Pohádkovém lese, nebo pořádání Divadelního poplesu. V současné době čítá DS J.J. Kolár více než 30 členů.

Roku 2003 získává Pavlína A. Holubcová nejvyšší ochotnické vyznamenání – zlatý odznak J. K. Tyla.

Historickým úspěchem je roku 2006 postup na národní přehlídku venkovských divadel Krakonošův divadelní podzim s inscenací Krvavý román. Je uvedena celkem 22 krát, mmj. v Praze, Liberci a Jelení Hoře (částečně polsky).

Od roku 2010 působí také loutkářská sekce pod nekonečným názvem „Bažantova loutkářská družina Divadelního spolku Josefa Jiřího Kolára při Tělocvičné jednotě Sokol Poniklá“. Mimořádné úspěchy sklízí jak Jenovefa s účastí na národní loutkářské přehlídce Loutkářská Chrudim, tak zejména hry Faust (2012), Zmatek nad Zmatek (2013) a Morfium (2014), které pronikají až na bájný Jiráskův Hronov. Faust je uveden více než 40 krát a v roce 2012 získává v anketě o nejlepší loutkářský počin roku (vč. profesionálních souborů) neuvěřitelné druhé místo!

V roce 2014 slaví soubor 150 let svého trvání velkolepou oslavou na ponikelské Tuláčkově návsi.

V roce 2016 čítá spolek na 50 duší a doufá, že tu komediantskou káru starého potulného principála Bažanta ještě kousek popotáhne…

Přívlaka

1825 – první představení. Doloženo 6 her – lidové hry velikonoční, biblické i světské. Hrávalo se v přírodě, nebo na patře ve stodole ve vykýři pro skládání sena – diváci pak seděli na stráni nad stodolou. (Mimochodem, o výhodách stupňovitého hlediště si dnešní divák může v "Kantýně" nechat jen zdát...)

1859 – založen DS SOKOL. Po postavení hostince se sálem U Enklerů uváděny 1 – 2 hry ročně.

1952 – posledním představením U Enklerů přívlacký spolek končí svoje působení.

Jilm

1835, 1842 a 1850 – zprávy o pašijích.

Režiséry si na Jilem zvali z Jablonce nad Jizerou – patrně i učitele Mencla (1786–1866), který byl též nápovědou, dostával za každou hru 5 zlatých.

Po něm převzal řídící funkci místní Josef Dvořák, který pro jilemský sousedský soubor kromě toho zdramatizoval povídku Lomek v komedii o 14 obrazech.

Někdy ve 30. letech 19. století Jan Nypl získal několik ochotnických herců sousedských her z Jilma, z nichž složil kočovnou společnost, která nehrála běžný repertoár. Jejich produkce byla sestavena z jednotlivých čísel hudebních a písňových i dialogických či sólových improvizovaných výstupů. Lze se domnívat, že ze sousedského repertoáru mohl být představován oblíbený příběh Maří Magdaleny.

Z Jilma asi pochází menší Vánoční hra otištěná Menčíkem, kterou mu opatřil a patrně i přepsal Gotthard Rydval (1856–1916), tehdy řídící učitel na Přívlace.

Ještě 1882 hráno Umučení Páně.

Prameny:

  • JANDA, Josef: Ochotnictvo na Jilemnicku – II. díl. (přednáška L. Lišky k oslavě 50 let ponikelského divadla, 1914)
  • PETERKA, Oldřich: O ochotnickém divadle J.J. Kolár. (přednáška v rámci "Večerů při svíčce" u příležitosti 120 let ponikelského divadla, 1984)
  • Učetní kniha Vzdělávací jednoty J.J. Kolár Poniklá z let 1899–1954 ŠRÁMKOVÁ, Vítězslava, VALENTA, Jiří a kol.: Místopis českého amatérského divadla II. díl (N–Ž). IPOS – ARTAMA Praha, 2002, 780s.
  • ŠRÁMKOVÁ, Vítězslava, VALENTA, Jiří a kol.: Místopis českého amatérského divadla I. díl (A–J); IPOS – ARTAMA Praha, 2001, 518s.
  • Kronika DS J.J. Kolár (po roce 1997)